Těší mě vzájemná otevřenost pro spolupráci, kterou do projektu vnáší odborníci různých profesí

Důležitým členem týmu, který pracuje na projektu „Mám rozsudek a co dál?, je Erik Vaněk. V roli designéra výzkumu vede především setkání odborníků tak, aby je co nejvíce motivoval k vzájemné spolupráci. Věří, že se jim společně podaří přinést řešení, které bude znamenat opravdovou pozitivní změnu systému. Jak k práci přistupuje a co ho při práci na projektu překvapilo? Dozvíte se v rozhovoru.

Při práci na projektu často zaznívá termín design zaměřený na člověka. Vysvětlíte nám co to je?

Rád pracuji s definicí, že design zaměřený na člověka (dále jen HCD) je sada technik, nástrojů a přístupů ke komplexnímu řešení problémů. Uprostřed všech těchto aktivit jsou lidé. Pomocí HCD se snažíme porozumět jejich potřebám, motivacím, očekáváním nebo třeba možným bariérám. Toto poznání pak umožní navrhnout promyšlenější řešení problémů, než by se podařilo tzv. od stolu. A to i kdybychom s nejlepším vědomím a svědomím využili všechny odborné znalosti a zkušenosti. Zároveň za součást HCD považuji určitý druh týmové dynamiky, který podporuje společnou práci, využívání rychlé zpětné vazby, postupné se učení a schopnost pružně reagovat na změny v průběhu projektu.

Co je hlavním přínosem využívání technik HCD?

Těch rovin je spousta. Sám vidím největší výhodu v poměrně snadné možnosti spolupráce s lidmi napříč obory. Během workshopů nás nezajímá, jestli je někdo ředitelka nebo přepisovatel. Pokud mají účastníci podnětné a ověřitelné informace, tak je úplně jedno odkud přicházejí. To také pomáhá odbourávat tzv. vertikální sila neboli resortismus. To je důležité, protože největší inovace přinášejí diverzifikované a multioborové spolupráce. HCD dokáže při práci v takto sestavených skupinách vytěžit maximum.

Kde se protíná design zaměřený na člověka a inovace v sociální práci?

Design – slovo samo je jak podstatné jméno tak i sloveso, nám může sloužit tak, jak sami potřebujeme. Můžeme navrhovat věci s pozitivním i negativním dopadem. Stejně tak jako můžeme zkoušet vymyslet, jak vymýtit bezdomovectví, můžeme navrhovat závislostní mechanismy u sociálních sítí. Je to jen na nás. V rámci sociálních inovací se třeba snažíme navrhovat “lepší současnost” pro cílové skupiny, kterých se naše projekty týkají. HCD umí velice kvalitně sloužit jako nástroj společenské změny. Důležité je správně si definovat problémovou oblast, kterou se chceme zabývat.

Jak tento způsob práce přijímají lidé z terénu?

Mám pocit, že velice dobře. Vnímám, že sdílíme společný cíl. To určitě pomáhá při spolupráci. Zároveň se snažíme pracovat hodně týmově a spolupracujeme napříč odvětvími. Pro naše partnery to může být osvěžením v kontrastu s jejich každodenní rutinou.

Má to nějaká úskalí?

Tento typ práce je náročný na čas. Obzvlášť ten kvalitní a ničím nerušený. Zároveň se můžou objevit konflikty, protože dochází ke konfrontaci zkušeností a názorů odborníků z různých prostředí. Ne každý je na to připravený. Při aktivitách na workshopech také jinak pracujeme s pojetím chyby. Primárně se jim nevyhýbáme, ale bereme jako nevyhnutelné. Zároveň jsou pro nás kvalitním zdrojem pro učení se a posouvání projektu dál. Práce s rychle zjišťovanou zpětnou vazbou je jedním z klíčových aspektů našich společných aktivit.

Co vás baví na setkáních s odborníky?

Zapálenost spolupracujících partnerek a partnerů z organizací, které jsme si pozvali k práci na projektu. Jedná se o odborníky z institucí, které se tématem dlouhodobě zabývají. Mají hluboké znalosti problematiky. To nám umožňuje na projekt nahlížet z různých perspektiv a úhlů. Taky mě velice těší vzájemná otevřenost při našich setkáních.

Co vás nejvíc při práci na projektu „Mám rozsudek a co dál?“ překvapilo?

Jeho zapeklitost. Tento typ společenských problémů často nemá jednoduché řešení. Chceme hlavně poznat potřeby klíčových aktérů a také o nastínit možné systémové změny. Je skvělé, že s každým dalším setkáním se nám daří odkrývat další a další aspekty problému.

————————————————————————————————————–

Erik Vaněk

Aktuálně spolupracuje na několika projektech na poli sociálních inovací jako designer. Po zkušenostech s dobrovolnictvím v několika sociálních službách chtěl svůj čas věnovat něčemu, co má pozitivní společenský dopad. V projektech se snaží využívat praxe, kterou získal během dekády v privátním sektoru. Tam působil zejména v oblasti tvorby softwaru a vývoje hydroponických systémů.